Máme chlapce kováře, on ty koně kove, ztratí-li kde podkovy, ukove jim nové. Máme chlapce kováře, on do výhně dmýchá, má-li ukout podkovu, nemůže kout zticha. A kde která dívčina hned se z domu zvedne, u nás není bohudík hluché ani jedné. Barča, Máří, Andula, Kačenka i Běla, všechny jdou se podívat, co ten kovář dělá. Ony se naň dívají tichy jako pěna, on jim všechněm roztopí tváře do červena.