I. Větérku libý dech poupata na stromech vylíbal; probudil chudobky v úkrytu; jásavé, zářivé slunečko s blankytu zase již vesele shlíží jaro se blíží! Skřivánek nad polem v modravý horstva lem vyletěl, zazpíval a v horskou dědinu přináší z daleka radostnou novinu: "Nebesa k zemi se níží" jaro se blíží! V teplounký, zářný den na nivy, louky ven jak z úle davy včel rojí se dětičky, a s nimi čilý kmet šedičký, běličký v života ráj se pohříží jaro se blíží! II. Rodné brázdy v šíř i v dál, co mi vás jen Pán Bůh přál, co se já vás naoséval, naoral! Až té trávy neseté, na mém hrobě rozkvete, čí pak vy, mé rodné brázdy, budete? Kdo tu bude u vás stát, kdo vás bude míti rád, kdo k vám přijde, rodně brázdy, zaorat? Rodně brázdy v šiř i v dál, rád bych potom z hrobu vstal, říct mu, aby jako já vás miloval! III. Se skřivánkem vstávám, s ním též chodím spat, v poli naslouchávám při pluhu mu rád. Naslouchám, jak zpívá, když si stírám pot, mně tak volno bývá všechněch od klopot. Zadívám se chvíli v modrou oblohu jak mne ten zpěv sílí, říci nemohu! Zamyslím se, maní je mi k úsměvu, a sám při orání dám se do zpěvu.
https://primanota.net/josef-bohuslav-foerster/3-smisene-sbory-op-16-lyrics.htm